jeden z nás dvou je v zástupu na něco co druhý nechce

jeden z nás dvou je v zástupu na něco co druhý nechce. Já chci jít na cestu do Berlína na trojici se ženou kterou jsem potkal online. Tři měsíce jsme si píšeme. Bavíme se. Posílá fotky. Můj přítel ji nezná, neviděl, jen ví že existuje. Můj přítel řekl 'jeď, věřím ti'. Já mu nevěřím že fakt věří. Když ho večer zaobalím že tam pojedu, podívá se jinam. Když mluvím nadšeně o ní, mlčí. Ne řekne 'nepřej si abych to nechtěl', ale celé tělo to ukazuje. Tady je problém. Pokud jedu a on to říká, vrátím se a najdu ho zaháknutý uvnitř. Trauma. Vzdálenost. Možná konec. Pokud nejedu, ji odmítám a navíc beru sebe vážně méně než jeho strach. Sedm let jsme spolu. Tři roky v lifestylu. Naše dohoda je 'žádné samostatné cesty'. Toto by bylo první. On to ví. Já to vím. Bratislava — promiňte, jsem ze Slovenska původně, ale teď žiju v Praze, takže píšu v češtině která je možná trochu jiná. 35 a 37.