Rok po chemoterapii — tělo už není moje a manžel říká že mě miluje stejně

Loni v září mi řekli to slovo. Karcinom prsu, levá strana. Od té chvíle jsem přestala být svým tělem a stala se diagnózou. Levý prs odstraněn, dočasná rekonstrukce. Chemoterapie skončila v únoru. Vlasy se vracejí. Jsem Petra, [Žena38], Vinohrady, třináct let manželství. Manžel byl celou dobu skála. Nemocnice, židle, děti, dům. Teď opatrně zase otvírá téma sex a říká že mě chce jako dřív. Hlavou mu věřím. Ale když se dotkne jizvy, ztuhnu úplně a nwm jestli on se nedráždí nebo já si nedovolím. Divné je, že touha se vrátila. Silná. Ale ne k němu. K fantaziím o cizinci, který nic neví o nemoci. Jako by cizí pohled mohl vrátit pocit, že jsem ještě žena a ne pacientka. Nevím jestli je to zdravé nebo nějaká forma útěku. Někdo, kdo prošel rakovinou a našel zpátky cestu k tělu přes sex — jak to bylo? Pomáhá cizí pohled, nebo vás to jen vzdaluje od toho, koho skutečně milujete?