Sedl v autě před domem 40 minut než vešel.

Sedl v autě před domem 40 minut než vešel. Viděla jsem ho z okna. Naproti přes ulici je nějaký Uber co stojí a já jsem se dívala ven jestli jede k sousedům. Místo toho jsem viděla našeho auta zaparkovaného a manžela v něm. Telefon u ucha občas. Většinu času jenom seděl a koukal před sebe. Když přišel dovnitř bylo to normální. 'Ahoj. Co máš k večeři.' Ani slovo o tom proč seděl 40 minut v autě. Jsme v lifestylu osm let. Máme dohodu že si říkáme všechno. Ne každý detail, ale velké věci. 'Seděl jsem v autě a brečel' je velká věc. 'Seděl jsem v autě a telefonoval s někým o kom ti nechci říct' je velká věc. Obojí potřebuje slovo. Neřekl nic. Já jsem nezeptala. Je to týden. Stalo se to opět včera. Tentokrát 25 minut. Já jsem se dívala. On věděl že jsem se dívala protože když nakonec vešel, ani na mě nepodíval. Šel rovnou do kuchyně. V Praze, oba 45, dvě děti v pubertě.